ČWA - Česká windsurfingová asociace

Po olympiádě se začala prosazovat koncepce plováků s kulatým dnem a velkým výtlakem, které byly podstatně rychlejší ve slabém větru a ve světě vzniká nová třída zvaná Divize II, která je promptně zavedena i u nás. Od roku 85 se tak závody v Československu jezdí ve dvou třídách: Divize I – plováky s plochým dnem a Divize II – výtlačná prkna s kulatým dnem.
Jenomže prkno s kulatým dnem sice uhání ve slabém větru, ovšem když přijde opravdový vítr, je jízda na něm na hony vzdálená příjemným pocitům. Prostě zábava to není. A právě pro zábavu byl stvořen plovák nového typu a dokonce byl po zábavě i pojmenován: Funboard. Funboard je plovák s plochým dnem, bez středové ploutve, pouze s ostruhou na zádi a tenkrát měl velmi malý výtlak. Ovšem když se plovák rozjel do skluzu, zprostředkoval jezdci pocity dosud nepoznané. Obrovská rychlost a lehkost s jakou klouzal po vodě a ovládání náklonem jako u vodní lyže, to byla najednou ohromná zábava a nová dimenze windsurfingu. Ovšem tenkrát funboardy potřebovaly pro svůj provoz vítr alespoň 8 m/s, tudíž bylo jejich rozšiřování na tuzemských větrem neoplývajících vodách pomalé a závodění na nich nepřicházelo v úvahu. Ve světě byl ale boom těchto prken obrovský, windsurfing začal být díky funboardu velmi populární a i mediálně zajímavý, protože najednou nešlo o poklidnou výtlačnou plavbu po mírně zčeřené hladině, ale o řádění ve vlnách, skoky a elegantní obraty v plné rychlosti.Funboardy nicméně začaly i na tuzemských vodách pomalinku ukrajovat počet závodníků na výtlačných prknech.

Rok 1989 znamenal obrovský zlom v tuzemském windsurfingu. S otevřením hranic přišla jednak možnost bez problémů se zúčastňovat závodů v zahraničí a především možnost vybavit se kvalitním materiálem renomovaných firem. Ze dne na den byl konec plovákům lepeným v garážích a plachtám šitým na koleně, jelikož domácí kutilové nemohli konkurovat továrním výrobkům. Pro závodní ale i rekreační surfování to mělo dva následky. Tento sport tím výrazně podražil, což znamenalo razantní úbytek závodníků, ale na druhou stranu se profesionální materiál přinášel o hodně lepší zážitky ze surfování a dával šanci poměřit se i se závodníky v zahraničí a především také v zahraničí trénovat.

V roce 1989 došlo ještě k jednomu mezníku ve vývoji windsurfigu. Rozhodnutím IYRU byl olympijským plovákem pro rok 1992 v Barcelóně zvolen plovák Lechner společně s celospírovou plachtou o ploše 7,3 m2.

K 1. lednu 1991 vznikla Československá windsurfingová asociace a řekl bych, že se začíná psát novodobá historie WS u nás. Podle usnesení valné hromady měla ČSWA udělat všechno pro účast našeho windsurfera na olympijských hrách. V roce 1992 se to povedla a Patrik Hrdina se díky 7. místu na ME na olympiádu v Barceloně dostal. Obsadil tenkrát 25. místo, což odpovídalo možnostem závodníka z vnitrozemského státu.

Windsurfing se začal díky nadšení a velké snaze jeho příznivců v tomto období těšit i nebývalé přízni sponzorů, což bylo do té doby něco neobvyklého. Viceprezident ČWA Honza Kuchař začal organizovat mezi surfery populární HB regaty, což byly velmi profesionálně pojaté závody a štědře sponzorsky dotované. Byly to takové zlaté časy českého windsurfingu.

V té době také přichází zcela nová koncepce plováku, který se snaží být velmi univerzální. Má poměrně velký výtlak, tak že umožňuje výtlačnou plavbu, ale protože má ploché dno, středová ploutev se dá zcela zaklopit a stěžeň je posuvný, lze ho při silném větru rychle přetrimovat, že umožňuje jízdu ve skluzu. Plovák má i poutka, což je pro skluz nepostradatelná věc. Je na svou dobu velmi revoluční a vzbuzuje nadšení závodníků. Nová třída má název Raceboard a plovák typu raceboard od firmy Mistral je v roce 93 určen jako olympijský pro olympiádu v roce 1996. Olympijská třída IMCO byla zavedena i v ČR a v roce 94 se mění názvy tříd, které používáme do dneška. Třída Raceboard ve které jsou plováky typu raceboard s plachtou do 7,5 m2 a třída OK. To je otevřená třída bez omezení typu plováku a velikosti plachty. Je nutno říci, že se v té době rozvíjí i třída Funboard, počet závodníků kteří v ní závodí je však nízký vzhledem k nutným velkým investicím do materiálu a rovněž z důvodu, že v ČR je málokdy takový vítr, aby se ve Funboardu dalo závodit. V roce 93 i 94 se však podařilo odjet funboardový slalom a mohl být vyhlášen mistr republiky.Vzniká funboardový reprezentační tým vedený Martinem Sladkým, který vyráží na závody do zahraničí a sbírá zkušenosti, jelikož podmínky na moři se velmi liší od klidných vod našich přehrad. V roce 1995 se mistrovství republiky se koná na Nechranicích a podaří se odjet závod ve slalomu. Mistrem republiky ve funboardu se stal překvapivě závodník tířdy RAC Pepa Boďa z Chebu.
V roce 1995 byly kvůli značnému zájmu závodníků zavedeny váhové kategorie ve třídě Raceoard a to do 75 kg a nad 75 kg.
Nadešel rok 1996 a s ním i letní olympijské hry v Atlantě. V olympijské přípravě byl Patrik Hrdina a Pavel Netík. Olympiády se nakonec zúčastnil Patrik Hrdina a obsadil 30. místo.
Na další olympijské hry byl určen opět bez jakékoli změny komplet Mistral One Design. Ten už je v té době ale značně zastaralý. Plovák je těžký, plachta nemá moderní střih a oproti moderním plachtám je značně nevýkonná. Nicméně dva roky před olympiádou je sestaveno reprezentační družstvo, které má za cíl opět účast českého závodníka na OH.

Tyto plováky a velké plachty pronikají rychle i na tuzemské vody, protože se konečně naskýtá možnost jezdit na funboardu i v relativně slabším větru. V roce 98 a 99 se pokoušejí funboardisté jezdit v rámci otevřené třídy OK, pokud jsou příznivé větrné podmínky. Ukazuje se však, že to do budoucna není vhodné, jelikož pokud fouká, tak se dlouhá prkna nemohou měřit s funboardy a pokud vítr náhle zeslábne a krátká prkna vypadnou ze skluzu, tak také nemají šanci. Rovněž vznikají problémy při startech, protože funy by měly protínat startovní čáru v plné rychlosti, v čemž jim brání dlouhá prkna, která stojí na startovní čáře a čekají na startovní výstřel. Na valné hromadě ČWA v roce 1999 je odsouhlasen vznik nové třídy pro rok 2000 Formula Windsurfing, pro kterou budou vypisovány závody v rámci českého poháru, bude mít samostatný start a větrný limit 5m/s. Plováky pro rok 2000 jsou široké 85 cm, mají délku asi 275 cm. Nejčastější rozměr oplachtění je 10 m2. Pro zajímavost plováky pro příští sezónu jsou široké jeden metr, dlouhé 235 cm a mají výtlak okolo 150-ti litrů. Velikost plachty je omezena na 12,5 m2.

Rok 2000 je pro český windsurfing zajímavý jednak jako první rok Formule Windsurfing a jednak je to rok olympijský. Sezóna je velmi větrná a tak se ve Formuli odjede 5 závodů ze 6, což je velmi slibný příslib do budoucna. Závodní pole v této třídě čítá okolo 30-ti závodníků, což je také dobré.
Bohužel, i přes velkou snahu, kterou je určitě nutné ocenit, se na olympiádu nepodaří nikomu z našich reprezentantů nominovat. Vítězem olympiády ve třídě One Design se stává řecký závodník Kaklamanakis. Bezprostředně po olympiádě se rozpoutá bouřlivé lobování pro zvolení olympijské třídy pro rok 2004. Formula Windsurfing svádí boj se stávající třídou One Design a zřejmě hlavně díky tomu, že se Formule stále velmi rychle vyvíjí a materiál je nutné každou sezónu měnit z důvodu morální zastaralosti, je nakonec rozhodnuto ve prospěch Mistral One Designu. Názory na to, zda je to dobře nebo špatně se velmi různí, ale v každém případě se jedná o plovák vývojově více než 10 let starý a v současnosti moderní windsurfing vypadá úplně jinak.

Když bych měl shrnout současný windsurfing v naší republice, tak co se týče závodů, příští rok se bude závodit v otevřené třídě, ta je v současnosti poměrně oblíbená hlavně zkušenými závodníky, kteří chtějí závodit v jakémkoli větru a jsou dostatečně materiálově vybaveni. Třída Raceboard je na ústupu, což je hlavně kvůli tomu, že v ní neprobíhá další vývoj a plováky ani plachty pro tuto třídu už se prakticky nevyrábějí. Stále je to ale nejlevnější alternativa pro ty, kdož si chtějí zazávodit. Ve Formuli Windsurfing po počátečními boomu, kdy to vypadalo, že půjde o novou olympijskou třídu, se počet závodníků sice o něco zmenšil, vytvořil se však stabilní kádr závodníků, kteří se výkonnostně velmi blíží a pravidelně se zúčastňují závodů v CŘ i v zahraničí. Závodníci ve Formuli jsou asi nejvíce vyrovnaní, a pokud nejsou extrémní podmínkou, dokážou slušně zajet i na kvalitních zahraničních závodech.
V olympijské třídě One Design se však podle mého názoru daří postupně budovat kvalitní juniorský kádr, byť pro současné juniory nejspíš nepřichází olympiáda v roce 2004 v úvahu, budou mít dobrou výchozí pozici pro tu další, ať už bude jako olympijský plovák určeno cokoli.